DIABETES A ZUBY

V letech 1975 až 2005 vzrostl celosvětově její výskyt více než sedminásobně, přičemž tempo jejího růstu se stále zrychluje¹. V České republice podle údajů z roku 2018 podíl diabetiků roste každým rokem v průměru o 2 % a přímé náklady na jejich léčbu přesahují 20 miliard ročně². Méně častý, ale rovněž velmi nebezpečný je diabetes I. typu („vrozená cukrovka“).

Počáteční stadium cukrovky je charakterizováno snížením citlivosti tukových, svalových, jaterních i nervových buněk na působení hormonu inzulinu, které stojí u zrodu zhoubné zpětnovazebné smyčky, vedoucí postupně ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin buňkami slinivky břišní. Cukrovka postihuje celou řadu orgánů těla, většinou prostřednictvím poškození malých cév a nervů. Cukrovka rovněž zásadním způsobem snižuje imunitní schopnosti organismu, což vede k horšímu hojení ran, zvýšené náchylnosti k infekcím a jejich horšímu průběhu¹.

U diabetu je jednoznačně prokázáno zvýšené riziko zánětu tkání udržujících zub v dutině ústní (parodontitidy) než u zdravé populace https://www.profimed.cz/clanek/chronicka-parodontitida-a-tehotenstvi-286. Existuje přímá úměrnost mezi trváním nemoci, průběžnou hladinou cukru v krvi (glykémie) a ztrátou podpůrných tkání zubu (tzv. parodontu)^1,3. U jedinců s delším trváním onemocnění a kolísavou hladinou cukru v krvi (tzv. glykémií) dochází k větší a rychlejší ztrátě těchto tkání než u jedinců s dobře kompenzovaným diabetem trvajícím kratší dobu. To je podmíněno poškozením cév, nervů i vazivových vláken parodontu. Základním faktorem, ovlivňujícím zvýšené riziko parodontitidy, je negativní vliv diabetu na imunitní systém jedince. Mezi cukrovkou a parodontitidou je oboustranný vztah – stejně jako onemocnění diabetem zhoršuje parodontitidu, může rozvinutá parodontitida zhoršovat diabetes^1,3,4.

Ve velké míře závisí na délce trvání diabetu a na schopnosti pacienta i ošetřujícího lékaře udržet hladinu glykémie na odpovídající úrovni. S narůstající dobou trvání diabetu a s nástupem pozdních cévních komplikací zesiluje vliv celkových změn na průběh a závažnost zánětlivých změn parodontu. Riziko vzniku parodontitidy je u pacientů s nekompenzovaným diabetem je třikrát vyšší než u kompenzovaných pacientů^1,4.

Přístup stomatologa a dentální hygienistky k diabetikům I. nebo II. typu se zásadně neliší – včasná a adekvátní léčba chronické parodontitidy je mimořádně důležitým faktorem pro všechny diabetiky, včetně těch, kteří zatím mají pouze dietu a inzulin neužívají⁴. Dobrou zprávou je, že léčba zánětu dásní (gingivitidy) i pokročilejšího zánětu úponového aparátu zubu (chronické parodontitidy) je nejen možná, ale i známá, dobře prozkoumaná, vyzkoušená a při dodržování všech náležitých opatření i relativně jednoduchá a efektivní, a to u všech typů diabetu³. Zpravidla spočívá v řádném vyšetření zubním lékařem – parodontologem, v pravidelných návštěvách dentální hygienistky a hlavně – dokonalé domácí péči o chrup, která zahrnuje jak používání zubního kartáčku (např. GUM Technique Pro+ a TePe Supreme), tak mezizubních pomůcek (GUM Trav-Ler a TePe Extra soft), případně dalších pomůcek k podpoře hojení dásní (GUM Paroex, Tebodont). Dávno není pravdou, že by diabetik byl odsouzen ke ztrátě zubů – dobře léčený (kompenzovaný) diabetik, který dodržuje pokyny lékařů a dentální hygienistky, má dnes vysoké šance zachovat si zdravý chrup až do konce života^2,4,5.

Pro každého diabetika je proto zcela zásadní spolupracovat jak se svým diabetologem, tak se svým stomatologem a dentální hygienistkou. Diabetologa je třeba informovat o stavu svého chrupu a parodontu (stupeň orálního zdraví), naopak stomatologa a dentální hygienistku je třeba informovat o přítomnosti diabetu a způsobu jeho léčby (dieta, inzulin). Již dávno není pravda, že by se „zubař staral jen o zuby“ a „diabetolog jen o cukrovku“ – propojení těchto dvou systému je dnes neoddiskutovatelné a tito tři odborníci musí v léčbě o pacienta úzce spolupracovat. To hlavní je však zájem a vlastní úsilí pacienta, ať má diabetes kteréhokoliv typu – bez dobré spolupráce pacienta je i nejlepší lékař bezmocný.

Literatura:

1. Smyth S, Heron A. Diabetes and obesity: the twin epidemics. Nat Med 2006, 12: 75–80.
2. Červenková R, Kolář P. Labyrint pohybu. Vyšehrad, Praha, 2018, 272 s.
3. Šedý J. Kompendium stomatologie II. Triton, Praha, 2016, 1224 s.
4. Nascimento GG, Leite FRM, Vestergaard P, Scheutz F, López R. Does diabetes increase the risk of periodontitis? A systematic review and meta-regression analysis of longitudinal prospective studies. Acta Diabetol 2018, 55(7): 653–667.
5. Šedý J. Základy evoluční teorie pro stomatology. Galén, Praha, 2019, 106 s.