Fluoridy – ano či ne?
Fluoridy mají zásadní význam pro zubní sklovinu, neboť jsou schopné zpomalit růst a metabolismus bakterií. Arndt (2015) uvádí, že nedostatek fluoridů se odráží na snížené kvalitě kostí, menší pevnosti zubní skloviny a zvýšené kazivosti zubů. Existuje několik sloučenin fluoridů, nejčastěji se používá fluorid sodný a aminfluoridy v Evropě.
První pozitivní účinky fluoridu byly prokázány studií ve dvou městech Spojených států amerických, a to v Grand Rapids a Muskegon. Zkoumaný soubor tvořilo 16 980 dětí v Grand Rapids a 4 291 dětí z Muskegonu. Před započetím fluoridace se neprokázal žádný rozdíl ve výskytu zubního kazu mezi oběma městy. Od začátku r. 1945 se začala voda v Grand Rapids obohacovat fluoridem sodným. Po 6 a půl letech klesl výskyt zubního kazu dětí v Grand Rapids o více než polovinu (index kazivosti z hodnoty 4,7 na 2,3).
Účinnost fluoridů byla potvrzena mnoha dalšími studiemi v různých zemích světa. Mezi stomatology panuje přesvědčení, že použití fluoridů v různých podobách je základním kamenem prevence zubního kazu. Existuje celosvětová shoda, že za snížením výskytu zubního kazu v několika posledních desetiletích stojí primárně fluoridační opatření (Klimek, 2016).
V současné době se však objevuje i mnoho názorů poukazujících na negativní stránky fluoridů. Nejznámější nežádoucí účinek fluoridů, vlivem jeho nadměrného užívání, je fluoróza. Fluoróza způsobuje barevné změny ve sklovině a je vyvolána nadměrným příjmem fluoridů u dětí do 6 let. Fluoróza způsobuje viditelné matně bělavé, u závažnějších poškození žlutohnědé až hnědé skvrny u druhých (stálých) zubů.
Některé studie popisují nejenom záporné vlastnosti fluoridů, zpochybňují i jeho schopnost podpory remineralizace zubní skloviny. Názory pramení z výsledků výzkumů, například García-Péreze (2013), Wondwossen (2004), ze kterých vyplývá, že pravděpodobnost zubního kazu se zvyšuje se závažností zubní fluorózy.
Výsledky vedly k úvahám jak a za jakých podmínek plní fluorid svou opětovnou podporu remineralizace. Dříve se mělo tedy za to, že za zabráněním tvorby zubního kazu stojí začlenění fluoridu do krystalové mřížky zubní skloviny. Dochází k jejímu zpevnění čímž se stává hůře proniknutelnou pro nebezpečné bakterie. V souladu s tímto názorem byla opatření systémové fluoridace (fluoridace pitné vody, fluoridové tablety, fluoridace soli) hodnocena výše než opatření lokální fluoridace (zubní pasty, přípravky ke kloktání, gely, zubní laky). Ukázalo se však, že fluorid začleněný do zubní skloviny nenabízel trvalou ochranu před zubním kazem (Featherstone 1999). Posouzením starších a novějších studií se došlo k názoru, že účinek fluoridu má téměř lokální charakter. Úspěšnost lokálního působení fluoridů vychází z tvorby fluoridu vápenatého a jeho volných iontů, které jsou absorbovány kyselinami plaků namísto demineralizace zubní skloviny.
Nejrozšířenějším prostředkem pro lokální aplikaci fluoridu jsou fluoridované zubní pasty, zubní gely a laky. V České republice je obsah fluoridů v kosmetických přípravcích regulován vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 448/2009 Sb. stanovující maximální povolené množství:
- děti do 2 let - max. 400 ppm jednotek,
- děti od 2 do 6 let - max. 500 ppm jednotek,
- děti školního věku - max. 1 000 ppm jednotek
- dospělí - 1 000 – 1 500 ppm jednotek.
I přes výše zmíněné negativní ohlasy jsou fluoridy stále vnímány jako účinná prevence proti zubnímu kazu. Fluoridy tak ve spojení s pravidelným a efektivním čištěním dokáží předejít závažným dentálním problémům.
Potřebujete poradit?
Napište našim odborníkům
