Dentin

Dentin neboli zubovina je jednou ze tří tvrdých zubních tkání. Spolu se zubní sklovinou a zubním cementem tvoří zub a formuje jeho tvar. Dentin představuje největší část zubních tkání korunky, krčku i kořene zubu a formuje jeho tvar. Na povrchu korunky je dentin krytý vrstvou zubní skloviny, na povrchu kořene pak tenkou vrstvou zubního cementu. Dentin naléhá na dřeňovou dutinu a kořenové kanálky uvnitř zubu. Jde o tkáň, která je již o něco měkčí než zubní sklovina, ale stále tvrdší ve srovnání s lidskou kostí. Hlavní stavební složkou zuboviny je minerál hydroxyapatit, který představuje zhruba 70 %. Krystalky hydroxyapatitu jsou oproti kystalkům v zubní sklovině menší a také méně pravidelně uspořádáné. Zbytek hmoty dentinu je tvořen organickou složkou, zejména kolagenními vlákny, a vodou. Z tohoto důvodu dochází také k postupu kazu dentinem většinou rychleji, nežli je tomu v zubní sklovině. Kyseliny jednak demineralizují část tvořenou hydroxyapatitem, bakteriální enzymy a produkováné látky navíc destruují organickou součást, kterou je kolagen. Skrz vrstvu dentinu, od dřeňové dutiny po dentinosklovinou hranici, prochází tzv. dentinuvé tubuly. Jde o kanálky vyplněné tekutinou, do nichž na straně přivrácené k dřeňové dutině slepě ústí jemná nervová zakončení. Ta dosahují pouze do části dentinu přiléhající k dutině zubu, ale jsou již zodpovědná za možnou citlivost zuboviny. K ní dochází, jakmile je porušena povrchová vrstva zubu, která kryje dentin a ten je tak exponován či se dostává blíže povrchu zubu a vnější podněty mohou ovlivnit nervová zakončení na dně tubulů.